- Pro nadhled a inspiraci jsme si pro vás tentokrát připravili rozhovor s Karlem Nejedlým o Vtipné knížce. Kdo Karla zná, ví, že vtipy k němu neodmyslitelně patří. Odlehčit situaci na kurzech Metody RUŠ, kde se účastníci dotýkají samotného dna své duše, svědomí, což často vyžaduje velkou odvahu, působí blahodárně a hojivě. Karlovu knížku zrealizovala jeho žena Evička a nyní tomu všemu nahlédnete trochu pod pokličku.
- Moje cesta s RUŠkou – terapeuti Metody RUŠ, zajímaví lidé, příběhy a životy. Představujeme vám Lucii Vysloužilovou, tvořivou umělkyni – malířku, fotografku, modelku, spisovatelku, cestovatelku.
- Březnový kurz R3 se vyznačoval společným nastavením účastníků v duchu: „Nesmím být takový, jaký jsem, jinak mě nebudou mít rádi.“ Jak se to podařilo změnit, se dočtete v reportáži.
- Nahlédneme také do dubnové R1, kde se sešla laskavá a semknutá skupina účastníků.
- Číslo doplní sdílení Lenky a Julie o jejich projektu tanců pro ženy.
- Máme pro vás pozvánku na výlet, zdravý recept, citáty a vtipy.
A my vám za redakci přejeme – ať máte laskavé jaro plné chuti do života! A pokud to tak není, RUŠka je vždy po ruce.
S láskou Vaše redakce
Dnes pro vás máme střípek z rozhovoru s Karlem Nejedlým o Vtipné knížce. Kdo Karla zná, ví, že vtipy k němu neodmyslitelně patří.
Jak jste vtipy vybírali?
Je to průřez vtipů nahraných na kurzech, jsou tam i sprosté vtipy, ale jen ty decentní, ne vulgární, protože knížka tak jako RUŠka, má pozvedávat ducha. A jsou rozdělené do kategorií podle témat. Máš nějakou perličku z tvoření knížky? Na kurzu když jsem chtěl říct vtip, tak Evička na mě „Počkej“, a než nastavila nahrávání, musel jsem počkat, abych mohl začít vyprávět. Nebo jsem začal a Evička mi do toho vlítla a pak jsme všichni na kurzu čekali, než aktivuje nahrávání… Nebo občas při výuce účastníkům říkám: „Ale to nepiš, to není teorie.“ „No když rodina na mně chce, abych vyprávěl vtipy, jaké se říkaly na kurzu.“
Co na knížku říkají čtenáři?
Lidi ji čtou jedním dechem, to se mi líbí, že zpětné vazby jsou moc hezké, že jsou tam zdařilé vtipy. Říkali nám rodiče, že jejich devítiletá dcerka přišla domů ze školy s tím, že se jí hrozně líbí vtip o tom dědečkovi z Ostravy. Znáte ho?
Dcerka žadoní na rodičích: „Já bych chtěla za dědou do Ostravy, dlouho jsme tam nebyli.“ Rodiče jí to rozmlouvají a říkají: „Děda je hrozně sprostý.“ „To nevadí, já za ním chci.“ „A taky má děsně malou slovní zásobu.“ „Ale já za ním chci, já ho mám moc ráda.“ Tak se nakonec nechají ukecat, domluví to a jedou za dědou do Ostravy vlakem, on už čeká na hlavním nádraží. Jakmile zastaví vlak, otevřou se dveře. Dcerka vyběhne ven, skočí dědovi kolem krku a říká: „Dědečku, já jsem se na tebe tak těšila! Ale naši mi to rozmlouvali, abychom za tebou jeli, že jsi prý hrozně sprostý a máš malou slovní zásobu.“ Dědeček ji hladí po vláskách a říká: „Ale piču.“
Snad mě nezavřou za nějaké morální narušování mládeže :-).
Objednat si je můžete: